Studujem

Jedna z nejznámějších dramatických pohádek J.K.Tyla je bezesporu Strakonický dudák. Znají ho celé generace; nejmladší díky tomu, že je zařazen do povinné (mimočítankové) četby. Je to jedna z Tylových pohádek, kde se prolíná svět lidí a nadpřirozených bytostí. Na rozdíl od Erbenových balad však tyto dva světy splývají. Zde je jeden z velkých rozdílů tvorby Erbena a Tyla. V Erbenově Kytici je nesmiřitelný rozdíl mezi říší pohádkových, nadpřirozených bytostí, a lidí a pokusy o jejich splynutí jeodsouzen k neúspěchu. Ve Strakonickém dudákovi je spojena říše lidí a pohádkových bytostí bez nejmenších problémů. Tyl zde zastává lidový názor, že pohádkové bytosti jaksi poeticky zastupují přírodu, a tedy tvoří jednotu s člověkem.

Nyní něco málo k ději: Dudák Švanda je chudý, protlouká se jen tak tak životem, ale když uslyší od vojáka Šavličky, jak se dá na hudbě rychle zbohatnout, rozloučí se se svou milou, Dorotkou a vydává se do světa. Když v lese usne objeví se polednice Rosava s lesními pannami. Rosava se ke Švandovi přiznává jako jeho matka a prosí lesní panny, aby vdechly krásu do Švandových dudů. Švanda se probudí a myslí si, že to byl jen sen a jde dál. Rosava jde k Lesaně a žádá ji, aby mohla Švandu na jeho putování světem doprovázet. Lesna jí to dovolí. Švanda přichází do daleké neznámé země, tam se mu podaří rozesmát princeznu a je za to bohatě odměněn. Mezitím se doma Dorotka s Kalafunou, Švandovým přítelem, rozhodují, že pojedou za Švandou do světa. Švanda, který je odměněn spoustou peněz, si "najme" sekteráře, zkrachovalého studenta Vocilku. Do této "Tramtárie" přijíždí náhle Dorotka s Kalafunou. Zahlédnou Švandu, který je zrovna volán k princezně, která si ho chce vzít. To se dotkne Dorotky a Kalafuny, kteří se vydají za princeznou, aby svatbě zabránili. Vocilka však před princeznou prohlásí, že to jsou nějací blázni a Kalafuna s Dorotkou jsou vyvedeni. Hned poté však přijede princ Alamir, jemuž je princezna zasnoubena a Švandu uvrhává do vězení. Vocilka bere do zaječích. Tam se mu zjevuje Rosava a říká mu, že je jeho matka. Za to je Lesanou zakleta v divou ženu, dokud ji a Švandu nevysvobodí láska prosté zeny. Uplyne nějaký čas a do Švandovy rodné vesnice přichází Vocilka s loutkovým divadlem. Snazí se téz zorganizovat sbor vesnických zpěváků. Tu však přichází Švanda, který na Vocilku hubuje, ale nakonec se s ním smíří. Zato se ale nemůže smířit s Dorotkou, která mu nemůže zapomenout, že jí byl v cizině nevěrný. Švanda jde hledat svatojánské koření lásky a je zaveden lesními pannami do lesa a musí jim hrát k tanci. Ve víru a zmatku se ocitá na šibenici. Vtom však přibíhá Dorotka, které Rosava sdělila, že Švandovi hrozí nebezpečí. Švanda rozbíjí dudy, obejme Dorotku a slibuje jí, že s ní povede řádný a spořádaný život. Rosva je vysvobozena.

Ve Švandovi i ostatních postavách se Tyl snazil zobrazit typické vlastnosti českého člověka: snahu rychle zbohatnout, vrtkavost, citlivost a podnikavost, atd.